„Uhlík je třeba zpoplatnit, a to podle zásady ‚znečišťovatel platí‘ – kdo způsobuje znečištění, bude povinen odvádět poplatky, které budou účinně vybírány a přerozdělovány v podobě dotací či subvencí těm, kdo investují do ekologicky čistých řešení,“ prohlásil během tiskové konference Antoine Frérot, která se zaměřuje na vodohospodářství, odpadové hospodářství a energetiku. Uvedl, že „zavedení takovéhoto systému by se mohlo stát jedním z cílů EU,“ přičemž cena uhlíku by měla „dosáhnout 30 až 40 eur“, aby motivovala ke snižování emisí. Dodal, že „tento princip zavedla Francie a některé další země před necelými padesáti lety v oblasti vodohospodářství – a zde se osvědčil.“ Zároveň však připustil, že získat souhlas všech zemí EU se zavedením tohoto společného mechanismu bude „složité“. Pro Antoina Frérota má systém poplatků – nikoli daní, jak zdůraznil – tu výhodu, že je snáze realizovatelný než trh s uhlíkem. Pokud jde o kritické hlasy upozorňující na to, že opatření sníží konkurenceschopnost evropských firem, přiklání se A. Frérot k zavedení „celní bariéry na hranicích Unie, založené na clech z produktů vstupujících na evropský trh, a to podle množství emisí skleníkových plynů“. Evropa zavedla systém obchodování s emisními kvótami CO2, který se však ukázal jako neefektivní, neboť v důsledku krize se zvýšila nabídka povolenek, což způsobilo propad jejich cen. V roce 2014 dosáhla skupina Veolia 10 % svého obratu v oblasti cirkulární ekonomiky, která je méně náročná na využívání surovin, s nimiž jsou většinou spojeny vysoké emise CO2. Příští týden se bude v Paříži za účasti řady velkých firem z celého světa konat setkání „Climate & Business Summit“. „Je reálné, že přinejmenším velké evropské podniky se dokážou shodnout na poměrně ambiciózních cílech,“ uvedl M. Frérot.