Kdo by měl platit za vypouštění skleníkových plynů a jak konkrétně by to fungovalo?
Jde o to, aby znečišťování stálo víc než odstraňování znečištění, tedy aby ti, kdo znečišťují, hradili náklady na odstranění znečištění, a aby tyto prostředky naopak plynuly těm, kdo znečištění odstraňují. Pochopitelně úplně ideální by bylo, aby byl tento poplatek zaveden v celosvětovém měřítku, ale takový záběr se nám nepodaří prosadit. Další představou je, aby se týkal, řekněme, 75 % celosvětových emisí, čímž mám na mysli Evropu, Severní Ameriku a Čínu. I když se nám nepodaří toho dosáhnout, můžeme doufat, že alespoň tyto tři regiony nasadí na emise skleníkových plynů takovou cenu, která bude natolik výrazná, že bude motivovat k odstraňování znečištění a bude dostatečně stabilní, aby umožňovala umořit investice do ekologizace. Platit by měl každý, kdo vypouští skleníkové plyny, tedy CO2, metan a další skleníkové plyny.
Kolik by měli platit?
Kdyby například každá tuna vypuštěného ekvivalentu CO2 stála 40 eur a tyto prostředky bychom přerozdělili těm, kdo znečištění odstraňují a investují do příslušných technologií, mohli bychom významně snížit emise. Odstranění znečištění stojí více peněz, resp. vyrábět bez znečišťování je dražší než znečišťovat, a tak bychom při ceně 40 eur za tunu mohli odbourat 75 % emisí. Podpory mohou mít i jinou podobu, například automobily znečišťují životní prostředí, ale existují i ekologicky čisté automobily. Jsou dražší, takže by se tyto prostředky daly použít i na jejich podporu.
Odborníkem na odstraňování znečištění je i společnost Veolia a jde o obrovský potenciální trh. Vyčíslili jste nějak tento potenciál?
V současné době je těžké to vyčíslit. Než se totiž takováto praxe rozšíří v celosvětovém měřítku, bude to složitý a dlouhý proces. Lze říci, že kdyby dnes všechny elektrárny, které po celém světě vyrábějí elektrickou energii, používaly technologie na zachycování a uskladňování CO2, který jinak vypouštějí do ovzduší, zvýšily by se jim výrobní náklady – pokud vyrábějí na bázi fosilních paliv - o 40 %. To se může zdát hodně, ale srovnejme to například s náklady na větrnou či solární energii, i když postupně klesají. Kdybychom všechny elektrárny na světě, které spalují fosilní paliva, vybavili touto technologií, emise CO2 by klesly na polovinu.
Jaká řešení můžete konkrétně jako Veolia nabídnout vzhledem k tomu, že se jedná o trh, který se otevírá právě vašemu odvětví?
Všem znečišťovatelům – například průmyslovým firmám – nabízíme řešení, díky nimž mohou přestat skleníkové plyny vypouštět. Všem výrobním odvětvím, v nichž vznikají organické odpady, například potravinářskému průmyslu, který používá organické suroviny a produkuje organické odpady, již nenabízíme pouhou likvidaci těchto odpadů, nýbrž jejich přeměnu na energii, čímž se provoz dostane do neutrálního režimu z hlediska emisí. Takové firmy již nemusí pro své energetické hospodářství nakupovat topný olej či plyn. Na zdrojích, které dokáží zásobovat teplem celá města prostřednictvím sítí dálkového tepla, zase nabízíme možnost využívání obnovitelných zdrojů energie. Například v Maďarsku zásobujeme celé město teplem vyráběným na bázi spalování slámy od místních zemědělců, která dříve přišla vniveč. Ekologické fungování je tedy velmi dobře uskutečnitelné již dnes. Já navíc navrhuji, abychom se kromě CO2 zabývali i jinými skleníkovými plyny, zejména metanem. Metan znečišťuje ovzduší zhruba stejně jako CO2, dá se však snáze zachycovat a zhodnocovat v podobě plynu. Pokud se místo toho nechá unikat, má skleníkový efekt. Navrhuji zachycovat co největší množství metanu přímo v místě produkce, a to v koncentrované podobě, zhodnocovat ho a upravovat ho na plyn, kterým můžeme nahrazovat těžený zemní plyn.
Stane se jednoho dne hlavním předmětem činnosti Veolie recyklace ve všech svých formách?
Budoucnost odpadového hospodářství dnes již skutečně netkví v pouhém sběru a zpracování odpadů; napříště půjde nejen o recyklaci těchto odpadů, ale i o pomoc průmyslu při přechodu od lineárního modelu – který funguje na principu vytěžit suroviny, něco z nich vyrobit a pak to vyhodit - ke kruhovějšímu modelu ekonomiky, kdy se z odpadů jedněch stávají suroviny pro druhé. Když se PET láhev, v níž máte vodu, vyrobí z recyklované lahve, vznikne o 70 % méně emisí CO2, než když ji vyrobíte tradičním způsobem s využitím petrochemického průmyslu. A tato úspora emisí je ještě výraznější v případě recyklace kovů. Ano, kruhová ekonomika se zdaleka neomezuje jen na energie, kruhová ekonomika je jednoznačně cesta ke snížení emisí.
Neziskové organizace udělují u příležitosti konference COP 21 cenu Klimatický Pinocchio některé z nadnárodních společností. Před dvěma lety obdržela cenu Pinocchio právě Veolia...
Připomenu, za co Veolia před dvěma lety cenu Pinocchio dostala a proč jsme byli na její udělení hrdí. Jednomu velkému indickému městu jsme navrhli řešení, které by mělo zajišťovat nepřetržitý přístup k pitné vodě všem obyvatelům města, kterých jsou tři miliony, bez ohledu na jejich společenské postavení. Byla to výzva, kterou jsme přijali ve spolupráci s indickými partnery a s indickými představiteli. Dnes jsme téměř u cíle. Dotyčné město bude mít jako jediné v celé Indii pitnou vodu, která splňuje standardy WHO, tedy zdravotně nezávadnou vodu, dostupnou pro všechny obyvatele 24 hodin denně. Já jsem na tuto výzvu hrdý a jsem hrdý, že se nám ji podařilo splnit
Hodně hovoří o greenwashingu, o tom, jak si firmy dělají z konference COP 21 příležitost k vlastnímu zviditelnění, protože za tím vším stojí obrovský tržní potenciál …
To jistě, ale jednoznačně to svědčí o tom, že obrana životního prostředí, ochrana životního prostředí není v rozporu s hospodářským růstem. I nadále lze zajišťovat dlouhodobý a udržitelný hospodářský růst a přitom respektovat naši planetu, neznečišťovat ji; jedná se o výzvu, která je technická a ekonomická a která souvisí se zaměstnaností… Když jsem před chvílí hovořil o kruhové ekonomice, přináší to i pracovní místa v naší zemi, protože dnes představuje náš vlastní odpad cenný zdroj a největší naleziště na světě.
